Cesta na konec Duhy

Jako Rudý Poutník jsem byl pozván ke spolupráci na táboře na Duze.  Pozvánka na putování po barvách Duhy se stala pro mě i pro děti výzvou.  Společně s dětmi jsem zažil mnoho zajímavých věcí – jízda na kajaku, batikování triček (protože jen Ti co mají trička duhová, mohou najít správný směr cesty), jízda na koni, orientace v lese, vyrábění z fima a práce s keramickou hlínou. To vše byli pro mne věci málo známé – mé mládí bylo cestou mnohého putování.

Večer, kdy odvaha děti se měla ukázati, jsem byl požádán o spolupráci – zda děti odvážné, které lesem za tmy půjdou, bych nenechal ze správné cesty sejíti. Přestože můj tradiční oděv za temné noci vypadati děsivě může, svého úkolu jsem se s hrdostí ujal - všechna dítka za prokázáni statečnosti, nechal jsem přes potok přejíti. Zážitek to pro mne byl tak zajímavý, že přes můj pokročilý věk jsem další takový v paměti neměl.
 

Putování na horu Paseckou, se stalo pro mne i pro děti, cestou posetou indiciemi k závěrečnému putování za pokladem skrytým v básni, na hoře umístěné. Ti, jež v básni cestu objevili, na zítři si cestu k pokladu našli. Závěr putování byl radostný a milý. Již nyní se při svém putování těším na další zastavení na Duze.   
                                                                                                                                                                                                                                           „Až se příští noc přehoupne v den, tak jdi splnit si svůj sen.
 Vyjdi  znovu k Horníkovu domu a sestup k vodě pláň a následuj
 ruku svou pravici.  Kol Markétina stromu až k přívozu rybářovu,
 kde heslo své nyní zjištěné Rudému Poutníkovi povíte,  jež už vás bude očekávat.“    
                                                   
                                                                                                                 Rudý Poutník  2014 l.p.